Setkávat se s politiky je pro určité profese, jiné politiky, ale například také novináře, součástí práce, nikoli zásluhou, pro kterou by měl někdo setrvat ve funkci anebo se neskromně bušit sdo prsou. Není to nic, co by samo o sobě svědčilo o přínosu pro společnost nebo kvalitě práce.
Premiér Babiš to vidí jinak. Na shromáždění manažerů, podnikatelů a zaměstnavatelů řekl: Naší zemi se neskutečně daří. Běhám po celé Evropě, byl jsem v Bruselu, u Junckera, kde jsem lobboval, abychom tady měli centrum pro umělou inteligenci, už nebudeme dávat pobídky na montovny. Potkal jsem tolik premiérů, prezidentů, králů. To je toho, pane Babiš!
Když jsem byl novinářem, běhal jsem, řečeno s Babišem, po celém světě. A setkal jsem se s přitom Jeho Svatostí dalajlámou, se Svatým otcem Janem Pavlem II. (dokonce třikrát), s americkými prezidenty Reaganem a Bushem a s ministrem zahraničí Bakerem, s britskou královnou Alžbětou II. a premiérkou Thatcherovou, s francouzským prezidentem Mitterandem a jeho ministrem zahraničí Dumasem, italským ministrem zahraničí de Michelisem, západoněmeckým kancléřem Kohlem a ministrem zahraničí Genscherem, s Lechem Walesou (když ještě nebyl polským prezidentem i poté, co se stal prezidentem), dokonce i s jeho předchůdcem v úřadě generálem Jaruzelským, s Maďary, Nory, Italy, Belgičany, Nizozemci, Lucemburčany, Rusy, Japonci, Korejci, abych to zestručnil, a dalšími. O bruselských politicích se z vrozené skromnosti ani nezmiňuji.
Tenkrát jezdil po světě československý prezident Václav Havel. Teď po Evropě bohužel běhá Babiš!